Jmenuju se Tomáš, je mi třicet sedm a poslední rok žiju v přesvědčení, že jsem gastronomický šarlatán
Преди да започна да обяснявам, искам да кажа едно: четирийсет и две години си кисна сам краставиците.
Pracuju na vrátnici liberecké nemocnice teprve čtvrtým rokem. Většinou si lidí nevšímám — mávnu na ně
Работя в бакалията на ъгъла на улица „Черешова" в Плевен от девет години. Стоя зад щанда, режа кашкавал
Začalo to nenápadně. Vlastně jsem si ničeho nevšiml, dokud mi to kamarád Martin neřekl natvrdo u piva v Plzni.
Táta zemřel v úterý. V úterý, čtrnáctého, v půl čtvrté odpoledne. Vím to přesně, protože ve tři mi volala
# Дългът на Иван Колев Николета Радева стоеше пред гаража на баща си във Велико Търново и държеше папка
Marisol Fuentes had a sixty-inch flatscreen mounted on the wall of her home office in Sacramento, permanently
My daughter Maddie was six when a woman at the community pool in Asheville asked me, loud enough for
Jitka Nováková pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici na Bulovce, ale to srpnové úterý měla volno