CZ
0145
Je mi čtyřicet jedna. Jmenuju se Jakub a už patnáct let dělám manažera v restauraci ve Zlíně. Za tu dobu jsem viděl horší věci, než bych chtěl. Ale to, co se stalo minulý pátek večer, to nepustím z hlavy. A nemůžu za to, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nebo můžu. To už je vlastně jedno.
Je mi čtyřicet jedna. Jmenuju se Jakub Králík a už patnáct let dělám manažera v restauraci ve Zlíně.
CZ
0114
Věcné břemeno z Lipníka
Vrátila jsem se z Ostravy o den dřív. Měla jsem tam být ještě týden, ale smlouvu jsme podepsali ve čtvrtek
CZ
0110
Žena s plátěnou taškou
Ledová voda mi vystřelila přímo do tváře. Než jsem stihla cokoli říct, šaty na mně ztěžkly a starý béžový
CZ
041
Sestra ze třetího patra
Jmenuju se Marta Koubková a třináct let dělám noční na interně olomoucké fakultní nemocnice.
CZ
0269
Nejtišší svatba v Kolíně
Tchyně nikdy nezvedla hlas. Nemusela. Stačilo jí, jakým tónem řekla mé nejmladší dceři: „Talíř patří
CZ
014
Zahrada u autobusové zastávky
Věra Kopřivová pracuje jako vychovatelka ve školní družině v Kolíně už osmnáct let a za tu dobu viděla
CZ
045
Zůstala usmívat s brokovnicí u srdce — a mafiánský král jí položil impérium k nohám
Brokovnice se zapřela Kateřině Novotné do hrudi tak, že to bude ráno bolet. Usmála se přesto.
CZ
015
Kdo ukázal cestu z lesa
# Kdo ukázal cestu z lesa Renata Dvořáková vedla poradenskou firmu na Vinohradech přes patnáct let a
CZ
021
# Slepá teta Jarmila
Vesnice Rokytno nedaleko Náchoda voněla v září dýmem z komínů a vlhkým listím. U Boženy Krčmářové, na
CZ
0155
# Prsten na ubrousku
V den mých pětašedesátých narozenin mi manžel položil na talíř krabičku barvy na vlasy. Ne v kuchyni